Základem pro úspěšnou léčbu je nutnost dostat se zavčasu do rukou odborníků. Nemocní, kteří se absolutně neizolovali od světa, mají mnohem větší šanci, neboť si většinou rodina nebo přátelé uvědomí, že něco není v pořádku. To ovšem nevylučuje případy, kdy se pacienti k lékařům dostanou příliš pozdě a jejich zdravotní stav již nedovoluje jejich záchranu. 10% úmrtnost kraluje žebříčku psychických chorob a to s anorexie dělá nebezpečnou chorobu, jenž není radno podceňovat.
U akutních pacientů, kteří jsou ohroženi na životě zdravotním či psychickým stavem dochází bez výjimek k hospitalizaci. Při ní jim jsou podávány kapačky s výživou doplněné o léky na podporu srdeční činnosti. Následný postup je zaměřen na následky samotné nemoci. Podstatnou součástí je spolupráce nemocného, neboť pokud si nepřizná závažnost anorexie, nedokáže se zbavit závislosti na ní. Proto probíhá současná léčba tělesné schránky s psychoterapií.
Při dlouhém hladovění tělo přijde o potřebné vitamíny, minerály a stopové prvky. Často bývá i kriticky nízká hladina bílkovin, což je potřeba změnit vhodnou úpravou stravovacích návyků. K nim musí docházet pomalu, neboť jeho metabolismus je navyklí na diety a razantní přechod na běžnou stravu by vyvolal šok. Ten krom fyzických následků by vyvolal i psychické trauma, jenž by mohlo opětovně vyvolat závislost na hubnutí. Lékař krom změn stravovacích návyků povětšinou situaci řeší i pomocí léků, které mají dopomoci k nastartování metabolismu. Existují samozřejmě i rostlinná léčiva či homeopatika. U vážnějších případů anorexie se povětšinou již nepodaří obnovit původní funkčnost a je tedy nutné doživotně dodržovat zvláštní režim stravování. U těchto jedinců existuje mnohem větší riziko, že podlehnou přesvědčení, že jim normální strava nevyhovuje a spadnou zpět k dietám.
U lidí trpící mentální anorexií není nikterak neobvyklé používání různých diuretik, laxativ, léků na hubnutí či jiných psychofarmatik. U nich je potřeba provést detoxikaci organismu, při níž se vyplaví z krve a tkání. To je však teprve začátek, mnohem obtížnější je samotné odvyknutí, které je časově velice náročné.
Mnohem obtížnější části léčby je však její psychická část. v ní je potřeba změnit chování a postoje k jídlu i svému tělu. K tomu je potřeba vyřešit emocionální problémy, jenž povětšinou za vším stojí. Terapie se uplatňuje jak ambulantně, tak i s hospitalizací. Záleží dost na stádiu, v jakém se dívka k léčbě dostane. Čím déle anorexií trpí, tím bývá uzavřenější a odtažitá. Léčba zpravidla trvá několik let a jsou při ní uplatňovány antidepresiva ve spojení s celou řadou terapií. Základem je individuální terapie doplněná o rodinnou. Dále se využívá celá škála podpůrných, jako jsou kognitivně behaviorální terapie, interpersonální terapie, aromaterapie či svépomocné skupiny. Svépomocná skupina je defakto parta lidí, jenž trpí obdobným problémem. Jejich cílem je dodat sebedůvěru a uvědomit si, že nikdo není na své problémy sám.