Anorexii rozdělujeme na chronickou a akutní. Akutní pubertální anorexie postihuje výhradně dívky v době dospívání, odtud také pochází její pojmenování. Její symptomy jsou zřejmé, odmítají potravu a trpí rychlým úbytkem váhy. I přes viditelnou podváhu se stále vidí naprosto nedokonale, mají tlustá stehna, velké pozadí či tučné břicho. Jejich nutkání je stále něco dělat se svojí hmotností a neznají žádnou hranici, za kterou jsou ochotny jít. Proto také cca 10% pacientů trpících akutní anorexii své podvýživě podlehne.
Chronická forma anorexie zapříčiňuje, že si tělo pacienta dokáže zvyknout i na nízký příjem energie v podobě stravy a nastartuje tzv. adaptační metabolismus, jenž dokáže fungovat i s oním málem co má k dispozici. Někteří nemocní dokáží podávat dokonce lepší výkony a výsledky, než běžný jedinec. Ovšem to neznamená, že tento typ anorexie nezpůsobuje vážné zdravotní komplikace. Rozdílem oproti akutnímu typu je skutečnost, že si anorektičky dokáží uvědomit potřebu jídla. Sice velice pečlivě odměřují porce, které snědí, ale alespoň drží svoji váhu na stejné úrovni. Jejich váha i tak zůstává velmi nízká a nemají tendenci s tím něco dělat. U tohoto typu bývá občas problém rozeznat, že se opravdu jedná o mentální anorexii.
Mezi akutní a chronickou anorexií bývá velmi tenká hranice a není neobvyklé, že dochází k přelévání z jedné do druhé. Jak už bylo psáno, hlavním rozdílem je postoj k jídlu. Zatímco jedinec s akutní formou je pyšný na svojí schopnost sebekontroly, v chronické fázi tuší, že její jednání není v pořádku. To má za následky výčitky a deprese, jenž mohou vést až k pokusu o sebevraždu.
Anorexii jde posléze ještě rozdělit podle způsobu snižování hmotnosti. Restriktivní typ vsází na razantní snížení přijmu potravy až hladovění doplněné přehnaným cvičením. Purgativní typ, také nazývaný bulimický se vyznačuje střídavými stavy přísného omezení jídla a jeho následným přejídáním, které kompenzují vyvoláváním zvracení.